Vždycky jsem to, jak se oblékám, vnímal jako způsob vymezení se proti davu. Vadilo mi, že se příliš mnoho lidí obléká tak nějak stejně, že jim chybí odvaha být vidět. Podle mě to, že se na tebe lidé dívají, není špatně. Nejde mi o to tím, co mám na sobě, okolí šokovat, ale spíš v něm probudit zájem

Návrhářem jsem chtěl být odmalička. Studoval jsem návrhářství na Střední průmyslové škole oděvní v pražských Holešovicích. Módě se věnuji déle než deset let, mým prvním vlastním projektem byla kolekce vlastnoručně pomalovaných upcycled košilí.‍

Svoji nynější kolekci bych popsal slovy “basic in different way” nebo “trochu jiný basic”. Mým záměrem je dělat z obyčejného neobyčejné. Chci naučit lidi, že něco, co můžeš použít jako základ šatníku, nemusí být nuda, nemusí to být identické s tím, co vidíš všude kolem stokrát denně. ‍

Prostřednictvím svojí tvorby chci lidem nabídnout unisexovou módu, která je univerzální, a přitom jedinečná, autentická a především dostupná. Chci těm, kteří budou nosit moje oblečení, předat něco z mé odvahy upoutat pozornost. Přeji si, aby se nebáli být sami sebou. Nejde mi o to na všechny nasadit to samé za cílem zviditelnění vlastního návrhu. Oblečení mojí značky má kus svojí vlastní identity, kterou se vymezuje proti okolní všednosti, ale zároveň je natolik variabilní, že ho každý může nosit po svém, za použití vlastní kreativity a fantazie.